Mám takovou teorii, že holky z gymplu nějakým způsobem tíhnou ke klukům z učňáku. Byť třeba jen v krátkém období jejich života. Byť třeba jen platonicky. Ti zlí kluci jsou jakýmsi lákadlem. A dá se to aplikovat i dále – katolický holky se zamilují do neznabohů, měšťanská děvčátka do dělníků a tak podobně, však už to znáte ze všech románů a dramat. Jenže to tak funguje i v realitě.
Každá holka má nějaký období, kdy, i když předem ví, že nakonec bude šťastná jedině se svým chlapcem z fildy, touží po někom naprosto nevhodným. Po někom, kdo ji nebude intelektuálně přesahovat, zato však bude kouřit, pít, mluvit sprostě, nebude si jí vážit a když se opije, bude surovej. Zato bude sexy, když bude držet lopatu, když bude sekat dříví nebo když jí bude opravovat něco na baráku. Umývači oken, zedníci, kopači jam a tak dále.
A potom přichází ještě jedna část touhy. A tady už nejde o tělesnou schránku a živočišnost. Na řadu přichází kluci, kteří jsou divní. Jsou to podivíni, jsou vyšinutí, mají hodně divností, opravdu hodně divností. V tramvaji si jich hned všimnete a zařadíte si je do škatulky, ve které se rozhodně nevyskytuje ideální otec vašich dětí. Tihle kluci mají v očích něco podivnýho, záblesk, kterej je dělá zvláštní. A jsou krásní, do té doby, než si ten záblesk (zcela správně) spojíte s duševní nemocí. Tenhle obdiv, tahle jiskra, co mezi váma přeskočí, trvá většinou jen pár vteřin, nanejvýš minut, přesto k tomu klukovi chvíli tíhnete a líbí se vám.
A pak tu jsou kluci, se kterýma chodíte. Jo a kluci, se kterýma chodíte, to jsou ti nejlepší. Mají divnosti a záblesky v očích, ale nepodepisuje se to na jejich intelektu. I když se o lopatu většinou jen opírají, když nakupují v OBI, tak stojí na vrcholu pyramidy vytvořené ze všech poražených kopáčů, sekáčů, zedníků a dlaždičů, ze všech obhroublých dělníků a vyšinutých pacholků.
2024 ©