Někdy v červnu jsem chtěla napsat příspěvek, jenž by se jmenoval "Když jsou všechny vaše myšlenky ten, jehož jméno smíte vyslovit". Zůstal jen prázdný papír, v jehož rohu bylo jedno malé písmeno. Vlastně by to mohla být taková avantgardní báseň.
Teď už se mé myšlenky snesou i s několika dalšími a přesto, je-li člověk šťastný, zůstává po tvůrčí stránce trochu vyčerpaný. Nebo možná jen jednotvárný.
Většina jednotvárných myšlenek už se natrvalo usadila o něco níž. V hlavě se tedy uvolnilo několik závitů, které čekají na vyplnění. Ale je to těžké. Předcházející nájemnící si vydobili mezi ostatními značně prioritní postavení. Co může nastoupit na jejich místo?
Prozatím je tedy stav následující - v hlavě místo, v srdci jisto.