Bloudím po městě a čekám, až si mě někdo najde. Až si mě najde. Řetězová, Karlova, Husova, Zlatá, Betlémská, Jilská, Vejvodova, Zlatá, Řetězová, průchodem, podchodem, konviktem… a najednou Úzká. Na blátivé periferii. Prý se ulici bude říkat jinak. I blátivé periferii se bude říkat jinak. Zdá se mi, že něco slyším. Jakoby někdo volal mé jméno. Ale než tam dojdu, zase se ztrácím. Zlatá, Úzká, Bratří… Bloudím a čekám, až si mě najde. Nejsem jediná. Čeká i pán s malým poníkem a slepec s Rubikovou kostkou. Já třímám v rukou hlavu. Znovu se mi zdá, že něco slyším. Je to snad klavír? Ale vzdaluje ...
číst dál