Období: listopad 2010

Sedím v tramvaji a rozhlížím se. Nikdo se na mě nedívá. Že bych se konečně odvážila? Ne, co by si o mně pomyslel ten hezký kluk u okna. Ale láká mě to, chci vědět, co teď přijde, jak se s tím Gandalf vypořádá. Je opravdu mrtvý? Vlastně je malicherné řešit můj problém, když on a ostatní někde bojují o život. Rozhlédnu se tedy ještě jednou kolem a začnu nenápadně vytahovat… knížku. Starou papírovou knížku, tři sta stran, které mě tíží na rameni, tři sta stran, které jsou hustě popsané drobným písmem. Knížku, která má papírový obal, vytahuji dokonce i záložku a stále se rozhlížím, zda mě někdo nepozoruje. Nikdo si ničeho nevšiml, přesto se ještě pořád stydím knížku vytáhnout a začít číst. Ale pokušení je neodolatelné, příběh napínavý a Frodo je nakonec přeci sympatičtější než kluk u okna. Tak tedy začínám číst, listuji a šustím papírem, hltám písmenka, hltám příběh. Nedržím v ruce mobil, ani notebook, dokonce ani čtečku, ale hmotnou knihu, která je ohmataná tolika předchozími čtenáři a já ještě cítím ruce, které tu knížku držely, a vidím oči, které četly. Zapomínám, že jedu v tramvaji v roce 2030 a že jsem jediná, která drží v ruce pozůstatek staré doby. číst dál

č. 1: pustit co nejdrsnější hudbu tak nahlas, jak je to jen možné číst dál

Tak jsem se rozhodla zajet si do Zlína. Nic neobvyklého. číst dál