Remake školního fejetonu
Být singl je absolutně out. První, na co se mě kamarádky ptají, je: Už máš kluka? A já dlouho odpovídám, že ne. Cítím se při tom trapně. Proč vlastně? Vždyť být sama je tak pohodlné. Věnuji se sama sobě, sama se sebou jdu do kina, sama se pozvu na kávu, sama usínám pod peřinou. Taky si můžu udělat sama pěkný večer, abych se po něm rozhádala (se sebou). Každý den se vidím, tak se mi nemůže nikdy stýskat. Můžu si posílat zamilované dopisy a vždycky vím, co si myslím. Má to však i další výhody. Moje útrata za telefon je minimální, na Vánoce vím přesně, co si dát a rodiče mi nenadávají, s kým se to tahám.
Co tedy všichni na tom druhém vidí? A proč se na mě koukají tak divně, když jsem sama se sebou spokojená? Možná že to jednou pochopím. Jednou až dostanu první zamilovaný dopis, který nebude podepsaný: Tvoje Barbora