Když někdo, kdo si nechává říkat Řezník a je členem Sdružení bezcitných, cynických a zlých individuí, tvrdí, že svět je prostě fajn, uvědomíte si, že ten váš musí být ještě fajnovější! Nejste totiž členem žádného podobného sdružení a nemáte žádnou vostrou přezdívku. Naopak, máte vlastně lidi tak trochu rádi a věříte ve všeobecné dobro.
Proč je můj svět tedy prostě fajn?
Můžu snídat rohlík s ramou.
Můžu ležet s někým v posteli (a to je jedno z největších blah ve Vesmíru).
Můžu jezdit do ciziny.
Můžu nadávat (a tohle blaho silně konkuruje posteli).
Můžu jít do školy a najít tam origami jeřába (už podruhé!) a můžu si ho tentokrát vzít.
Můžu si myslet, že to origami je od Michaela Scofielda.
Můžu mít hrdiny a superhrdiny.
Můžu psát barevným inkoustem.
Existují knihy ve slevě.
Můžu chodit kouřit na balkon a nekouřit přitom.
Můžu říkat: Všechno bude dobrý, holčičko.
Můžu chodit čůrat ve dvojici.
Můžu jíst dary přírody.
Můžu používat věty z filmů a knížek.
Můžu si čistit zuby zároveň se spolubydlícími.
Můžu jíst vaječný chleba s marmeládou.
Můžu natáčet videa a dávat fotky na rajče.
A můžu psát seznamy věcí na svůj blog.
Tak díky, Řezníku.
2024 ©