Nevěřila bych, jak může být stud intenzivní fyzický pocit. Bohužel v negativním smyslu.
Začíná to tím, že se vám hrne krev do tváří. To může být ještě docela příjemné, není to nic tak hrozného. Pokračuje to tak, že se vám třepou nohy a ruce a hlavně je vám zle od žaludku. Možná to může být vínem, které jste včera vypili, avšak stud na tom má veliký podíl. Máte pocit, jako by vám nad hlavou visela komiksová bublina s důkazem vaši trapnosti.
No, takže se snažíte tento fyzický pocit fyzicky odstranit. Běžíte od tramvaje domů, běžíte do schodů, myjete se horkou vodou, až vám zčervená kůže, drhnete ze sebe stud mýdlem, snažíte se ho přebít různými vůněmi. Snažíte se ho zaspat, vytěsnit, vypsat se z něj. Ale nic nepomáhá. Stud se vás drží jako... jako hovno košile, to bude asi nejpříhodnější přirovnání.
Chtěli byste vrátit čas, udělat něco jinak, nebo možná neudělat nic. Toužíte po tom, aby se negativní vzpomínky opravdu vytěsňovaly...
Tak já nevím, půjdu se asi vyspat, nebo si zaběhat. Půjdu se dívat na nějaký film, kde bude někdo ještě trapnější než já.
Nebo se smířím s pocitem, že trapnosti prostě občas neujdeš. Možná se spokojím s otázkou: Co je s Vesmírem?!
Nebo na to prostě zapomeneme, ano?
2024 ©