Původně měl být tento článek jenom o intelektuálech. Ale pak jsem si uvdědomila, že bych jim křivdila. A proto jej věnuji všem pseudointelektuálům a cool lidem, kteří jsou dokonalí...
Jak vlastně vypadá intelektuál? Já si ho představuji asi takto: sako a rolák, brýle, vlasy, které jsou často mastné, pod paží Dostojevského spisy, sleduje jen pořady na ČT1 a (to ještě raději) ČT2 a má nějakou zvláštnost - třeba přečetl celé Hledání ztraceného času nebo mluví v citátech... Pak je tu druhý typ, něco mezi zásadním intelektuálem a vyhraněným cool člověkem. Sako dle poslední módy, cigareta, takový trochu kavárenský povaleč, který poslouchá alternativní hudbu. Zvláštním znamením je chrt s neobvyklým jménem, často taky fotí na flexaret. Posledním typem je vyhraněný cool člověk. Všechno dle poslední módy, zároveň však originální, patří do podsvětí nějakého města, cigareta, skvělé nalíčení, nezvyklé doplňky. Zvláštním znamením je, zvláštní je na něm skoro všechno, budí pozornost, když vejde do místnosti.
Ale proč zde o těchto typech mluvím? Někdy z nich mívám komplexy. Připadám si málo intelektuální, protože mám ráda americké filmy. Připadám si málo nonkonformní, protože mám oblečení z HaM. Někdy čtu brakovou literaturu, nakupuji ve slevách, mám digitální foťák a poslouchám pop.
Jenže! Jako míváme my obyčejní lidé kostlivce ve skříni, mají i cool a intelektuální lidé své neřesti. A mají něco, co není cool a co už vůbec není intelektuální! Mohou to být drobnosti: sledují detektivky a poslouchají Kryštofy. Mohou to však být i závežnější věci - pravidelně sledují Ulici a poslouchají Helenu Vondráčkovou. Jenže to mohou být i mnohem horší věci: sledují každý ročník Superstar a nad postelí mají plakát z High school musical 3.
A tak vždycky, když mě někdo rozhodí, připadám si nedostatečně intelektuální nebo úplně mimo, představím si, jakou z těchto neřestí může mít. Představím si, jak sedí doma v punčocháčích, jí fazole a sleduje Vyvolené. Představím si Havla, jak s Dášou kouká na Ordinaci, Kunderu sledujícího Plus belle ma vie i toho Dostojevského, který by si teď jistě rád odpočinul, zapnul telku a ujížděl si na Prostřeno!
Tak si říkám, není se čeho bát.
2024 ©